Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 7. Sláva Sizikov
Sláva Sizikov byl hodný kluk a pocházel z malého městečka v oblasti Kuzbasu. Vynikal především skvělou pamětí. Tento dar však využíval dosti svérázně. Občas si počíhal na někoho z nás, například ve vestibulu fakulty, chytil dotyčného za knoflík, pevně ten knoflík držel a vykonával na své oběti intelektuální exekuci. Vychrlil totiž na odchyceného nešťastníka hromadu co nejpodrobnějších informací - například o karabině (vždycky šlo samozřejmě o zbraň). Sláva přesně věděl, kdo ji zkonstruoval, znal dopodrobna jeho životopis a s radostí detailně popisoval ty nejmenší součástky, její kalibr a všechno, co s tím souvisí. Já osobně jsem se bohužel několikrát stal obětí takovéhoto informačního teroru a vůbec jsem nechápal, k čemu konkrétně by se mi tyto informace mohly hodit. K vysvobození z této prekérní situace vedly dvě cesty: buď obětovat knoflík, nechat ho v Slávkově ruce a zdrhnout, nebo mu nabídnout cigaretu...
Tím vůbec nechci říct, že by si Slávka nikdy žádné cigarety pro sebe nekupoval. To samozřejmě ano, kupoval, ale výhradně jednou za měsíc, když zrovna dostal stipendium. Tehdy docházelo k jevu zcela opačnému. Sláva se s oblibou vtěsnal do jakékoli skupiny. Bylo mu zcela jedno, o čem se kolegové baví. Bez ohledu na to, o čem byla právě řeč, začal všem ty cigarety nabízet. Bylo jednodušší vzít si cigaretu, než vysvětlovat Slávovi, že člověk zrovna dokouřil a nemá chuť na další. To bylo v té chvíli Slávovi ukradené.


Ten den Sláva přišel pozdě o celou dvouhodinovku, i když ne tak docela. Přišel až před koncem, ale přesto se rozhodl vejít do posluchárny. Vyučování skončilo, učitel odešel a do posluchárny vešel Sláva. Pohled na něj doháněl až k slzám. Ve tváři měl zmatenost a zoufalství. Celá skupina byla zaražená. Slávka si začal stěžovat: „Kluci, pronásleduje mě nějaký hnusný zápach. Doma jsem nic necítil, ale když jsem se dnes ráno vrátil do Kemerova, pořád cítím v nose nějaký smrad zatuchliny. Není moc silný, ale cítím ho pořád. Všichni jsme se starostlivě začali vyptávat, jak se měl o svátcích, co jedl, co pil a jak se cítí, a taky jestli cigaretový kouř dokáže ten zápach potlačit. Dotazů byla spousta. Cítili jsme, jak naše pozornost Slávovi imponuje, jak se snaží poctivě na všechno odpovídat a není mu divné, že nikdo neodchází na přestávku.
První to nevydržel Žeňa a zeptal se, odkud se ten smrad bere. Napověděl, že možná to bude z kapes nebo z tašky. Jak už víte, Sláva byl dost zvláštní, ale pálilo mu to. Z jeho tváře okamžitě zmizela dosavadní zmatenost a rozladění a objevilo se tam pořádné naštvání. „Ach, vy darebáci!“ Vrhnul se na tašku, a když ji otevřel, vytáhl páchnoucí balíček. Nejméně týden trvalo Slávovi, než zjistit, kdo to na něj narafičil. Žeňu i mne trápilo svědomí. Proto jsme na usmířenou pozvali Slávu do bufetu na „Žiguljovskoje“. Podařilo se nám ho obměkčit, zvlášť když jsme dávali najevo, že nám to je líto. Sláva byl spokojený s pohoštěním a odpustil nám se slovy, že nikdo kromě nás dvou není schopný takové lumpárny!
4 července 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040370
k obsahu ↑