Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 13. Serjoža Ščerbinin

Hned jak jsem se dostal na medicínu, byl jsem pevně rozhodnutý, že budu naplno studovat všechny předměty. Od prvních dní studia jsem se stal pravidelným návštěvníkem studovny našeho institutu. Svědomitě jsem si bral v knihovně všechnu doplňkovou literaturu, kterou nám doporučili naši učitelé. Z množství knih, které jsem musel jako minimum pročíst a aspoň něco málo si zapamatovat, jsem byl úplně zpitomělý.

Už dříve jsem napsal v příběhu „Minikolej“, že jsem bydlel se studenty z vyššího ročníku a tihle hoši mě poučili, že ve škole je možné z některých předmětů dostat známku automaticky – bez zkoušky (tzv. mech – ekzámen). Protože však s takovým známkováním neměli osobně žádné zkušenosti, nemohli mi poradit, jak na to.

Přejdu k věci. Serjoža Ščerbinin byl klidný až nenápadný brýlatý chlapec. Držel se tak nějak stranou. Pokud se měl účastnit různých akcí nebo i mejdanů, působil spíše pasivně. Sice tam byl, ale počínal si zcela nenápadně. Když se ale na hodině historie KSSS Sergej přihlásil (aniž by byl vyvolán, sám zvedl ruku), byl jsem ohromen jeho způsobem projevu. Když to tak udělal podruhé, pochopil jsem, jak na to. Od té chvíle budu dostávat „mechy“ alespoň ze společenských věd.

V prvním ročníku podzimního semestru přednášela v naší skupině (tedy přesněji řečeno v polovině skupiny 117 a v naší 118. skupině) historii KSSS Jelena Šalněvová. Byla velmi hodná a půvabná. Už v té době moc dobře chápala, že nějaká historie KSSS může být studentům ukradená. Ačkoli byla komunistka, i když nijak fanatická, velkoryse přehlížela různé úhybné manévry studentů, kteří se „ulejvali“ z jejího předmětu.

Serjoža Ščerbinin na oné památné přednášce seděl vedle mne. Při nějaké otázce „Baby Leny“ (tak něžně studenti říkali téhle učitelce) zvedl ruku, aniž by čekal na výzvu. Vstal a doslova řekl: „Dovolte mi odpovědět, ale abych snad nepokazil tu krásu původního zdroje, začnu číst...“ A přečetl celý odstavec z učebnice! Když dočetl, pravil: „Z mé strany je to vše. Děkuji.“ A posadil se na své místo. „Baba Lena“ na chvilku upadla do rozpaků, ale rychle se vzpamatovala a zapsala Sergejovi jedničku. A tak se to v různých nepodstatných variantách opakovalo i ve všech následujících vyučovacích hodinách.

V zimním semestru měl tedy Serjoža Ščěrbinin o jednu zkoušku méně. A já díky Sergejovi a jeho překrásné sentenci: „Abych nepokazil tu krásu původního zdroje...“, jsem z toho vyvodil důsledky a až do státnic jsem dostával ze společenských věd známky automaticky bez zkoušky.

Je mi líto, ale nenašel jsem ve svém archivu žádnou Sergejovu fotku.

7 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040386

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions