Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 14. Zkouška z praktické chirurgie

Jako dnes si pamatuju zkoušku z praktické chirurgie, kterou jsme skládali v zimním semestru.

Toho roku začínalo zkouškové období 10. ledna a známky musely být uzavřené do 1. února. Potom následovalo pár týdnů prázdnin. Tyto časové údaje podrobně uvádím proto, že řízením studentského osudu jsem dvě ze tří zkoušek dělat nemusel – známky jsem dostal automaticky. Zůstala mi jen praktická chirurgie, kterou jsem měl dělat v polovině ledna. Tentokrát se mi velmi chtělo co nejdřív odjet domů do Frunze, kam se z Kedrovského Karjeru přestěhovali moji rodiče.



Praktickou chirurgii v naší skupině vyučoval V. G. Volkov. Na výuku jsem docházel poctivě, pravidelně jsem se připravoval. Měl jsem za to, že ten předmět ovládám. Přece jen to ale byla operativní chirurgie a historky, které si studenti předávali z generace na generaci, budily oprávněné obavy. Tak třeba se říkalo, že sám E. N. Šerstěnnikov dává ze zkoušky pouze dvě známky: výborně a nedostatečně. Byl přesvědčený a často to rád opakoval, že umět praktickou chirurgii na trojku by se mělo kvalifikovat jako trestný čin!

Rozhodl jsem se tedy, že se zajdu poradit s V. G. Volkovem, zda stojí za to riskovat a jít na zkoušku z „chíry“ v předtermínu. Na konci prosince na fakultě stomatologie právě probíhaly zkoušky. Moje fantazie pracovala na plné obrátky. Představoval jsem si, že když udělám zkoušku v předtermínu a hned poletím domů, tak budu mít více než půldruhého měsíce prázdniny! Ta myšlenka se mi tak zalíbila a tak moc jsem chtěl, že jsem se zeptal Volkova, zda je plně vytížen u zkoušek na stomatologii. Zajímalo mě, jak se dívá na to, že se chystám dělat zkoušku z chirurgie v předtermínu, a zda bych tuto zkoušku mohl skládat u něj. Úplatek jsem mu pochopitelně nenabízel. Vysvětloval jsem to právě tím, že mě Volkov zná ze semináře, protože právě on byl vedoucím naší skupiny.


Chudák Volkov byl nad tou drzostí v šoku. Řekl mi, že pokud si pamatuje, tak ještě nikdo nepřišel skládat tuhle zkoušku dřív, než v řádném termínu! Doporučil mi, abych neriskoval, a raději šel na zkoušku se svou skupinou. Pak by bylo teoreticky možné, abych zkoušku skládal u něj. Pokud se ovšem rozhodnu jít na zkoušku tak, jak zamýšlím, pak je stoprocentně jisté, že sám vedoucí katedry Šerstěnnikov bude u zkoušení osobně přítomen. Musel jsem rozřešit dilema: „Být, či nebýt?“ Po pravdě přiznávám, že rád riskuju a rád se předvádím. Inu, jsem extrovertní typ člověka. Dokonce mi lichotilo, že můžu být první, kdo udělá „chíru“ v předtermínu. Tak jsem zašel na děkanát pro přihlášku ke zkoušce. Tehdy to byl obvyklý postup. Přihlášku mi dali, ale tvářili se tak mnohoznačně, že jsem se ještě jednou zamyslel, zda činím správně.





Když jsem přišel na zkoušku, vše se odehrávalo tak, jak předpokládal Volkov. Šerstennikov se podivil, přesněji řečeno byl poněkud ohromen a s hranou zdvořilostí mě pozval dál. To už jsem se rozklepal. Vzal jsem lístek a sedl si ke stolu. V tu ránu, můžete mi věřit na slovo, ze mě všechno spadlo. Pohlédl jsem na lístek a vidím, že všechny otázky umím. To mě definitivně uklidnilo. Na katedře praktické chirurgie bylo pravidlem, že u zkoušky bylo možno použít názorné plakáty, které se daly využít i jako dobrá nápověda. Vstal jsem a šel jsem vybrat patřičné schéma. Ani jsem si nevšiml, že Šerstennikov mezitím vstal ze svého místa a vzal si z mého stolu lístek s přípravou. Stoupl si mi za záda a pozoroval, jaké plakáty si vybírám. Až když jsem našel všechny potřebné, ukázal na jeden z nich a zeptal se, ke které otázce se ten plakát vztahuje. Odpověděl jsem, že k lokální anestezii. A v tu chvíli se Šerstennikov obrátil z neznámých důvodů ke Šklovskému a řekl: „Tak takhle má vypadat zkouška v předtermínu!“ A mně říká: „Gratuluji, výborně!“

Byl jsem šťastný. Udělal jsem zkoušku v předtermínu u samotného Šerstěnnikova, který o sobě s oblibou říkal: „Když jdu na záchod, na zdi je napsáno: Šerst je blbec! Když o mně tak píšou, znamená to, že jsem populární!!!“

Navíc jsem si prodloužil prázdniny o víc než měsíc. K dovršení toho všeho mi došlo, že se mi v příštím semestru zvýší prospěchové stipendium. Za pár dní už jsem byl ve Frunze a Nový rok jsem slavil doma.

7 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040389

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions