Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 38. Snubní prsten

Možná bude sporné tvrdit, že naše Táňa Jančilinová je podobná známé sovětské filmové herečce a jmenovkyni Taťáně Doroninové. Jeden z hrdinů našeho příběhu byl o tom přesvědčen už v onom roce 1968 a je o tom přesvědčen stále. Taťána byla docela urostlá, měla krásnou postavu a milý obličej, prozářený úsměvem. Byla samozřejmě velmi atraktivní, a navíc ještě blondýnka. Přičemž nebyla vůbec blondýnkou v tom smyslu, o jakých se dnes s oblibou žertuje. Když se mluvilo o podobných ženách, jako byla Taťána, můj „báťa“ vždycky dělal rukama příznačné zvlněné gesto, které naznačovalo křivky postavy.


Je jasné, že se Taťána mužům líbila. Není žádný div, že se do ní zamiloval i Kosťa Romašov, mladší bratr Jevgenije Romašova z naší skupiny. Nebudu posuzovat, zda to bylo dobře či špatně, ale Kosťa byl dost nesmělý. Dlouho ten svůj cit ukrýval v sobě, ale pak to nevydržel a svěřil se staršímu bratrovi. Co se týče záležitostí s Amorem, tak s tím se každý mohl směle na Jevgenije obrátit. Vždycky se snažil nějak pomoct, pokud to šlo, nebo uměl alespoň poradit. Taky jste si mohli být stoprocentně jistí, že nikdy nikomu nic nevyžvaní, ani se nepodřekne. Žeňa uměl uchovat tajemství. Vyslechl mlaďocha a začal přemýšlet, jak Kosťovi pomoct.

Tak za prvé jsme už byli ve srovnání s Kosťou mazáci, jak podle věku, tak podle zkušeností. On byl na podzim roku 1968 pouhý druhák, zatímco my už jsme byli ve třetím ročníku. A za druhé se o Táně Jančilinové vědělo, že si lehce vytváří přátelské vztahy, ale tím to také končí. Za celé dva uplynulé roky nikdo z nás neslyšel o nějakých Tániných avantýrách a schůzkách. Je pravda, že jsme se vůbec nepokoušeli strkat nos do Tániného soukromého života. Žeňa měl Kosťu rád a moc mu chtěl pomoct, ale taky měl rád Taťánu jako kamarádku. Nechtěl se proto octnout v roli jakéhosi dohazovače. Tady nevědomky pomohla Žeňovi sama Taťána.

V té době přicházelo do módy zlato. Asi není třeba dodávat, že zlato bylo v módě vždycky. Vždyť vyprávím o studentech medicíny. Bylo patrné, že studentky začaly častěji nosit zlaté náušnice a zlaté prstýnky s kamínky. To všechno asi bylo dost drahé. Byla tu ale jedna výjimka. Zásnubní prstýnky se v těch letech daly pořídit dokonce velmi levně. Museli jste ale na úřadě podat žádost o uzavření sňatku, a pak vám dali poukázku do zlatnictví. Vy si snad myslíte, že by si studenti nechali ujít takovou příležitost? Tak jestli si to myslíte, tak se hodně pletete.

Nejprve tam zašli na výzvědy ti největší dobrodruzi, ale potom už to jelo jako po másle. Bylo nepravděpodobné, že by Taťána nereagovala na takový módní výkřik. Co, kdy, kde? Táňu mučily pochybnosti jako v populární telenovele. Až bolestně chtěla nosit na prstíku také takový snubní prstýnek. Tím spíš, že ve skupině, kde byl Péťa Kozlov, už ho někdo měl. A váš pokorný služebník už ho také nosil na prsteníku levé ruky. Táňa po tom také velmi toužila. Nešla za mnou ani za Péťou Kozlovem nejspíš proto, že věděla, že bychom ji začali balamutit a bezostyšně lhát, že jsme ty prstýnky dostali jako dárek a tak podobně. Táňa šla za Žeňou, jako za nejstarším ve skupině, a navrhla mu zajít na úřad a podat žádost o sňatek, získat poukázku a koupit prstýnky. Žeňka pro sebe a Taťána taktéž. A že na sňatek se mohou vykašlat. Do téhle doby se nám Žeňa jenom smál, zda to máme já i Péťa zapotřebí. A tady se najednou zamyslel. Je jasné, že těžko by mohl Taťáně odmítnout. Tehdy se rozhodl, že si také opatří takový prstýnek. Když se ale spolu podívali k Žeňovi do pasu, byli by udělali lépe, kdyby se tam vůbec nedívali. Měl tolik razítek o sňatku a rozvodu, že by mu na žádném úřadě poukázku nedali! Poukázky byly určeny jen těm, kteří vstupovali do manželství poprvé.


A právě tady musím Žeňu ocenit. Navrhnul totiž Taťáně, aby místo něho šel žádat na úřad jeho bratr Kosťa. Bylo by to tak, že on, jako bratr, Kosťovi pomůže, aby se seznámil s Taťánou, a ještě získá prstýnek. Žeňa chtěl prostě seznámit Kosťu s Taťánou a tím splnit svou bratrskou povinnost. Pak ať už Kosťa sám chytračí a dělá, co umí, aby Taťánu okouzlil. Žeňa však dopředu tušil, jak to celé dopadne. Měl za to, že taková zkušenost se Kosťovi jistě bude hodit. Ach, jaký jen byl Jevgenij mazaný! Namluvil Táně, že místo něho s ní půjde Kosťa, jeho bratr, a že ten nejspíš nebude proti. Určitě se dá přemluvit. To už dal ale za úkol Taťáně, protože Kosťa staršího bratra prý moc neposlouchá. Táňa jen utrousila, že je to dost nepravděpodobné, že by Kosťa Žeňku neposlouchal, ale prstýnek chtěla moc.

Není snad třeba přehánět v tom, kolik práce asi Táně dalo, aby přemluvila Kosťu! Samozřejmě že to šlo samo. Vždyť Kosťa (podle svých slov) Táňu miloval! Byla to ovšem láska platonická, asi jako láska žáka k učitelce. A tady Kosťa, v té době to byl příkladný Komsomolec, ba ještě víc, vedoucí komsomolské organizace, souhlasil s tím, že půjde na úřad a že se té podvodné aféry zúčastní. V té době si myslel, stejně jako Kisa Vorobjaninov, že sňatek je závazek na celý zbývající život!

Po tom, co se už společně ve třech, přesněji tedy Žeňa s Taťánou v Kosťově přítomnosti, začali domlouvat na podrobném plánu, se Kosťa nesměle zmohl na otázku: „A nemůžou tam pak donutit někoho ke svatbě násilím?“ Žeňa pochopil bratrův ostych a rázně odsekl: „Půjdeš tam a basta!“ Jak se jen Kosťovi potily dlaně, jak se chvěly jeho plné citlivé rty a jak mu hořely tváře. Jasně že se bál, vždyť celé dětství mu dávali za vzor Pavlíka Morozova. A on šel teď podvádět stát! Až bolestně se mu chtělo udělat Taťáně radost a vykonat pro ni hrdinský čin. Na prahu úřadu Jevgenij výhružně ukázal Kosťovi zaťatou pěst, a ten věděl, že Žeňa nic neříká dvakrát.

Na úřadě ke Kosťově údivu proběhlo všechno hladce. Taťjana tam okamžitě převzala iniciativu, takže i vedoucí místního úřadu to hodnotila slovy: „Tady je všem jasné, kdo bude mít v domácnosti hlavní slovo!“ Z úřadu šli Kosťa s Táňou rovnou do obchodu pro novomanžele. K tomu už Žeňku nepotřebovali. Kosťa ani nevěděl, kam se bratr tak najednou poděl. V obchodě měla hlavní slovo opět Taťana. Přebírala prstýnky, vybírala pro sebe i pro Kosťu, na kterého nakonec zbyl velmi laciný prstýnek nejnižší ryzosti. Z obchodu Táňa zavedla Kosťu do jídelničky, kde dělali „bliny“. Bylo to na Leninově třídě vedle největšího obchodu s knihami. V té tradiční ruské palačinkárně na ně čekal Žeňka s lahví „Promontoru“ (to bylo tehdy maďarské červené víno) a se dvěma porcemi „blinů“ se „sluncem“.

V téhle jídelničce dělali speciální bliny následovně: Na rozpálenou pánev nalili těsto na bliny a hned doprostřed těsta rozklepli syrové vejce. Když se „blin“ převrátil, tak se to vejce octlo pod těstem uprostřed „blinu“. Mně osobně to chutnalo tehdy, když se žloutek neusmažil úplně, ale zůstal tekutý jako vejce naměkko.

Žeňa tedy čekal na Kosťu a Táňu, aby společně zapili tuhle akci. Vypili víno, snědli „bliny“ a začali si zkoušet prsteny. Táňa ani neměla ke zkoušení důvod. Vždyť prstýnky sama vybrala. Ale Žeňka ať dělal, co dělal, nemohl prsten navléknout. Byl mu zkrátka malý. Jeho pokus o výčitku Táňa hned smetla se stolu, prý neměl si říkat, že máte s Kosťou stejně silné prsty. Chybička se tedy vloudila, prsty bratrů bohužel opravdu nebyly stejné. To by ale nebyl Žeňa Žeňou, kdyby velkomyslně nerozhodl: „Jen ho nos, hochu, ber to jako dárek.“ I nadále zůstal svůj, a dodal: „A těch osmnáct rublů si odpracuješ!“ (Tolik stál tehdy onen prsten.)

P. S. Mezi Taťanou a Kosťou tehdy k ničemu nedošlo, zůstali jen kamarády. A ten prstýnek Kosťa nosil až do roku 1998. Nikdy ho nesundával z prstu, a když docházelo k atrofii kůže v okolí prstenu, mohl ho sundat jenom tak, že ho přestřihl kleštěmi.

3 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050424

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions