Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 39. Cihlou do hlavy

Něco mě zaneslo jinam, než jsem původně chtěl. Jako kdyby mi někdo držel nůž na krku, musel jsem napsat pár řádek o příčinách poklesu na burze, ke kterému došlo tento týden. Zase ve čtvrtek! Nejspíš to ve mně vyvolala výše stažených investic – víc než trilion dolarů! Stejně jako většině lidí, i mně ta suma vrtá hlavou. Prosím, abyste mě nesoudili přísně, pokud se vám mé myšlenky budou zdát směšné a primitivní. Co byste také mohli chtít? Vždyť je to moje první zkušenost. Do této doby jsem se o krizi bavil akorát s manželkou v kuchyni.

O finančním krachu jsem se dozvěděl z vydání televizních novin a zdrojem mého vzdělání v ekonomice byl internet. Obtěžkán takovým množstvím finančně – ekonomických znalostí jsem stejně jako zbytek světa celý červen čekal: „Přijmou, nebo nepřijmou?“ Vnitřně jsem samozřejmě cítil, že jistě přijmou – vždyť to nejsou žádní kamikadze. K Japoncům mají v tomto směru dost daleko. Co je typické, moje manželka, můj „zástupce pro týl“, měla za to, že přijmou. Vedlo nás k tomu přání, abychom pokud možno neutrpěli žádné ztráty v podnikání. A tak přišel 2. srpen, Spojené státy přece jenom zvedly strop státního dluhu (kdo by o tom pochyboval) a všechno se mělo v dobré obrátit. Za pouhý den – bum, bác! Nastal propad o celý trilion a kousek. Já i se svým „zástupcem pro týl“ jsme byli v šoku. Vždyť nic podobného se tu od roku 2008, kdy tahle krize začala, nestalo. Vznikla otázka, kam se poděli investoři?

Vždyť tak to nechodí, aby se peníze vzaly z jednoho místa a nikam se nevložily! Moji učitelé a konzultanti (televizní zprávy a internet) jasně řekli, že dolary se promění na zlato a cizí valuty: švýcarské franky a japonské jeny. Tak čeho se lekli investoři? Je jasné, že já i můj „zástupce“ se bojíme, aby se nesnížila naše životní úroveň, ale čeho se bojí oni? Nemyslím si, že se investoři bojí recese v Americe. Oni přesně vědí, že když přituhne, znovu se to nějak domluví, a když bude potřeba, nejenom že se zvýší strop státního dluhu, ale dvojnásobně i trojnásobně se překročí. Čeho by se tedy měli bát? Vždyť už dávno byla porušena všechna ekonomická tabu, a teď už není cesty zpátky. Zdá se mi, že se investoři bojí, že to vybuchne v Itálii, kde narůstá deficit, jako nějaký furunkl, a jestli k tomu samému dojde současně i ve Španělsku, tak to bude nesrovnatelné s nějakým čtvrtým srpnem.

Protože jsem optimista, chtěl bych říci, že teď krize nebude. Plodů posledního pádu na burze využijí ti, kteří tu situaci sami vyvolali. Vždyť by to byl hřích toho nevyužít. Velká krize, tím míním krizi světovou, tak ta se zatím konat nebude. To jsem taky řekl svému „zástupci pro týl“. „Uklidni se miláčku, nás se to nedotkne.“ A manželka se uklidnila. Neptala se, proč si to myslím. Já bych jí pak vysvětlil všechno, co si myslím o světové krizi celkově, i o jejím vlivu na finanční situaci jednotlivých rodin, které v té nebo oné míře pochopitelně utrpí ztráty. Řekl bych svému „zástupci“, že ne každý finančně – ekonomický třesk vede ke světové krizi.



Tak v minulém roce se zase v Americe snížil index o 10%! A nic se neděje, žijeme! Vždyť když člověk předpokládá, že nějaká cihla může spadnout, přejde na druhou stranu ulice. Ale pokud jde, a bezstarostně si pohvizduje, tak ho nejspíš rána do hlavy nemine. Mám dojem, že bankrot Lehman Brothers byl takovou cihlou do hlavy. A stalo se, co se stalo.

Tak jsme tedy s manželkou poseděli, popili čaj a rozhodli jsme se, že se nebudeme motat sem a tam a převádět náš kapitál na jeny nebo franky. Naštěstí už ani nemáme co převádět. Co by se navíc stalo s tím frankem, když si všichni usmyslí vyměnit ho za dolary? Kde bude Amerika se svou ekonomikou a kde bude Švýcarsko? Jistě, ve Švýcarsku mají krásná jezera a hory, ale když se všechny dolary světa převedou na švýcarské franky, tak ta jezera budou moc malá na to, aby u nich turisti všechny ty franky utratili.

Takže jsme se s Natašou rozhodli, že budeme žít v klidu a přijímat všechno filosoficky. Samozřejmě, že budeme pokračovat v podobných rozhovorech v kuchyni u čaje s angreštovou zavařeninou. Vždyť ne nadarmo jsme získali v televizi vzdělání a prošli cennými konzultacemi!

6 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050427

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu