Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 45. Canalis nasolacrimalis

Na studentských vzpomínkách je báječné to, že když zalovíte ve své paměti, nebo to přimějete udělat své spolužáky, můžete objevit ty nejneuvěřitelnější příhody. To, co zažila Ljuba Kerněrovová (dívčí jméno) na zkoušce z nemocí oka, mohu také přiřadit k těm málo uvěřitelným a zároveň zcela logickým příhodám. Jak byste asi hodnotili situaci, když člověk nechce jít ke zkoušce a je k tomu donucen násilím, a navíc dostane výbornou? Avšak všechno pěkně popořádku.

Zkouškové období. Zkouška z onemocnění oka. Mezi otázkami bylo pod číslem 4 dodatečně zařazeno téma „otravy“. Všichni, kteří si pamatují Ljubu za studií, vědí, jak se usilovně učila, protože chtěla být dobrou lékařkou. Ne takovou, aby ji všichni měli rádi. To by Ljubě nestačilo. Bylo jí naprosto jasné, že aby dosáhla něčeho víc, musí na sobě důsledně pracovat a nedat nikomu ani ten nejmenší důvod, aby o ní někdo pochyboval a aby ona samo nikoho nezklamala. Zítra je tedy zkouška a dnes už je večer a na ty prokleté „otravy“ už nezbývá ani trochu síly. Ljuba si s tím nelámala hlavu a také nechtěla zklamat svou učitelku Drozdovovou, nemluvě o tom, že by se mohla zdiskreditovat. Rozhodla se, že půjde na zkoušku až další den s jinou skupinou a předtím se stihne doučit ty „otravy“. Tohle řešení ji uklidnilo a tak šla spát. Ráno si ještě pohověla v posteli, a pak šla podpořit svou skupinu. Co na tom, že tak pozdě? Vždyť přece jí se zkouška netýká. Ale teď pozor! Vzala si s sebou index! Ohó, to je ta ženská logika. Tolik se o ní mluví a ještě za sto, za tisíc let se o ní stále bude mluvit, ale sotva dojde k tomu, že ji někdo pochopí.

Tak ještě připomenu, že Ljuba přišla na katedru s indexem, který si z neznámých příčin nějak vzala s sebou, hodila na sebe ledabyle plášť, a ani se nenamáhala si ho zapnout. Proč taky? Ať se zapínají ti, co jdou ke zkoušce. Po chodbě se klátili Voloďa Robinstorg a Tolja Lomov a sdělovali si dojmy z právě absolvované zkoužky. Galja Volkovová seděla na stole, který byl z nějakého důvodu vynesen na chodbu, a unaveně se zakláněla ke zdi. Když si Ljuba přisedla vedle ní, Galja ožila a začala na Ljubu naléhat, aby šla na také zkoušku. Důvod, že Ljuba ještě všechno neumí, jí byl k smíchu a mávla nad tím rukou se slovy: „Tak mi ukaž aspoň jednoho, kdo jde na zkoušku a umí všechno na sto procent!“ Je jisté, že tady docházely argumenty. Ženská zvídavost přiměla Ljubu přistoupit ke dveřím a nahlédnout do zkušební místnosti. V ten moment došlo k něčemu nenadálému. Kdosi doslova postrčil Ljubu do posluchárny. A tak ta rozcuchaná dívka v rozevřeném plášti a s vytřeštěnýma očima z té nečekané situace úplně ztuhla. Nemohla se ani pohnout a upírala svůj zrak na docenta J. F. Chatminského. Ten začal nespokojeně vrčet, že má někdo takovou drzost. Začal vyslýchat, kde že do teď byla, když už je zkoušení u konce a ona ještě má mít čas na přípravu. A Ljuba stále stojí jako solný sloup.

A tehdy Chatminský zlehka štěknul, prý co stojíš, tady máš pacienta. V ten moment Ljuba konečně ožila. Přistupuje k nemocnému, a ten je taky zlý jako čert, protože už chce obědvat, a tady jaksi pořád otravují ti studenti. Dával to dost najevo, ale Ljuba ho prohlíží a zkouší mu skla s odpovídajícími dioptriemi. Na její otázku, zda je to v pořádku, pacient rozzlobeně odpovídá, že neví. „Ať jde k čertu“, pomyslela si Ljuba a napsala recept. Pak začala reálně hodnotit situaci a rozvíjet studentskou taktiku a strategii. Když využije čas na přípravu, bude muset dělat zkoušku u Chatminského, který se zrovna uvolní. A ten je na ni naštvaný. Když však půjde rovnou bez přípravy, může jít k docentce V. J. Kobzevové, která u nich měla přednášky. Ljuba si řekla, že to riskne a šla rovnou. Je třeba říct, že učitelé mají takové odvážné situace rádi a bývají ke ztřeštěným studentům shovívavější. Ljuba analyzovala pacienta, zdůvodnila recept, a to všechno jasně, bez důvodu k dalším otázkám. „To stačí“, říká zkoušející a ptá se, co je třeba dělat při soustavném slzení. Ljuba odpovídá. A ještě název kanálku. Kobzevová začala být pěkně zvědavá. Ljuba si to naštěstí pamatovala a jistě si to bude pamatovat až do konce svých dní – canalis nasolacrimalis.



Kobzevová bere index a začíná do něj psát „vý...“ a ještě se ptá dál: „Tři základní symptomy otravy?“ Ljuba odpovídá poněkud protáhle: „Slabost, chu...“ – nestíhá doříct, protože Kobzevová sama dokončuje – „...ravost.“ Rychle se podepisuje, předává index a říká: „Můžete jít.“

Co byste na to řekli? Ljuba, která nechtěla dělat zkoušku, ale přišla na ni, a náhodou si s sebou vzala i index, ta Ljuba, která se vlivem „nadpřirozených“ sil octla ve zkušební místnosti, bez přípravy udělala zkoušku na výbornou... Tak tahle Ljuba byla nespokojená, protože ji naštval Chatminskij, a taky se cítila provinile před Galinou, protože se jí přiznala, že neumí všechno... a pak dostala jedničku. Naštěstí už za půl hodiny, co za půl hodiny, už za pět minut Ljuba zjišťovala, kdo ji strčil do třídy a páčila z Volodi a z Tolji náležité informace.







Námět této příhody laskavě poskytla L. V. Kovaljovová

19 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060362

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu