Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 56. Ďábelský úšklebek

Jako malé děti! Tak se studenti často chovají! Když si někoho vyberou jako terč k provádění kanadských žertíků, potom běda tomu nebožákovi. Vždyť nikdo ani nepřemýšlí, že by ten nebo onen vtípek mohl být nevhodný nebo drsný, urážlivý, nebo dokonce ponižující. Studenti vtipkují a rádi se posmívají, přičemž to bývá zábava jen pro někoho. Dotčenému chudákovi se pak smějí všichni, který žert viděli nebo o něm slyšeli. A jestli se už v minulosti někdo stal obětí takového žertování, které se roznese až nepředstavitelně rychle, pak už se všichni v podobném duchu vytrvale baví na jeho účet. Nic se s tím bohužel nedá dělat – taková je psychologie studentského kolektivu. A když se ještě vezme v úvahu, že ten kolektiv je právě navlečený do vojenských mundůrů, tak nemůžete očekávat, že by podobný druh zábavy byl nějak elegantně vzletný nebo snad dokonce intelektuálně hluboký. O tom nemůže být ani řeč!

Znovu se musím vrátit k vojenskému cvičení, které probíhalo po ukončení našeho pátého ročníku. To, o čem budu psát, se skutečně odehrálo, stejně jako náš skutečný výcvik v terénu. Všechny epizody probíhaly za účasti všech postav, o kterých se v eseji zmiňuju.


Vadik Počekutov měl tu smůlu, že se od prvních dnů pobytu na vojenském cvičení stal terčem žertů ostatních přítomných, přičemž si na něm „zgustl“ každý, kdo nebyl jenom trochu líný. V eseji „Výrobek č. 2“ jsem už dříve psal o tom, jak Badri Lipartia obětoval tyto výrobky (takový název měly tehdejší prezervativy), aby si udělal z Vadika legraci. Potom je ovšem chtěl zpátky, ale Vadik je nehodlal vrátit. A rozmrzelý Badri vymyslel strašlivou pomstu. Co byste taky čekali od dítěte hor! Vždyť to byl Gruzín a navíc Mingrel! A Mingrelové se umí mstít obzvlášť krutě. Zrádný Badri bydlel v jiném stanu, ale před večerkou se nějak nachomýtl tam, kde spával Vadik. Pro svou svatou věc obětoval ještě jeden prezervativ s názvem „Výrobek č. 2“. Naplnil ho vodou, a zavázaný ho položil pod Vadikovo prostěradlo. Pak odešel, ale pořád se motal poblíž, aby byl první, kdo uvidí výsledky svého záměru. A ještě jsem zapomněl říct, že do „Výrobku č. 2“ se vešel celý kyblík vody. Ale to ještě není všechno.

Badrimu to nestačilo, a tak přinesl pětikilovou činku a položil ji trochu níž, než byl prezervativ s vodou. Bylo to proto, aby byl prezervativ s vodou pod zády a činka pod zadkem, až sebou Vadik plácne do postele. Zákeřný Badri dobře věděl, že Vadik na postel prakticky padá, a s tím také počítal. Dál už se dělo všechno, co se mělo dít. Jistě si, milí čtenáři, živě dovedete představit, jak Vadik klesá plnou vahou na postel, aniž by ji rozestlal. Jak pod tíhou Vadikových zad praská „Výrobek č. 2“ a kyblík vody se roztéká po posteli a Vadikův zadek tvrdě naráží na činku! Ze stanu se ozval strašný výkřik. Celý tábor byl na nohou a rychle běžel zjistit, co že se tam stalo.


První, kdo vletěl k Vadikovi, byl samozřejmě Badri Lipartia. Na rtech měl ďábelský úšklebek. Byl šťastný a pomsta byla dokonána! Tentokrát opravdu nechtěl, aby mu Vadik vracel „Výrobek č. 2“. Vždyť to byla pomsta jedna báseň!

5 září 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060442

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions