Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 57. Jednadvacet žbluňků

Vždyť už jsem vám říkal, že téma vojenského cvičení je nevyčerpatelné. A vy jste mi nevěřili! Je to jako s dobrou studnou, čím častěji z ní nabíráte vodu, tím více jí přitéká. Do institutu přicházeli kluci rovnou ze školy, jako například já. Byli ale i takoví, kteří už měli za sebou vojenskou službu v armádě. Frčky, které si tam vysloužili, jim zůstaly i nadále. Nejenom to, že jim zůstala jejich hodnost, ale ještě z nich na cvičení udělali velitele družstva! Z našeho Felixe Ana a Sáši Stuse se stali staršinové roty i čety. Když se pak začalo počítat, ukázalo se, že jedno družstvo zůstalo bez velitele. Naši služebně starší nadřízení dlouho přemýšleli, komu přidělit hodnost, aneb „plivanec na nárameníky“ (tak se ve vojenském žargonu nazývalo udělení druhé nejnižší „pecky“). Nakonec padla volba na Tolika Lopatina. U nadřízených se tento výběr setkal s porozuměním, protože Tolik byl na všech frontách považován za velmi odpovědného člověka. My studenti jsme ho brali jako prima kluka. Byrokratické záležitosti trvaly celý týden. Pak nám byl v slavnostní atmosféře přečten rozkaz, a z vojína A. G. Lopatina udělali svobodníka. Předali mu nové nárameníky s příslušnými frčkami. Tolik byl už samozřejmě poučen předem, co takové povýšení znamená a jak se tomu na vojně říká. A k tomu také patřilo, že se každá frčka musí pořádně zapít! Jinak by nebyla pecka opravdovou peckou, ale jen nějakým obyčejným „plivnutím na nárameník“. Už jsem vám říkal, že Tolik Lopatin byl bezvadný kluk. Obrátil se na mě s prosbou o pomoc. Ta věc měla ale háček. Večer předtím probíhala na útvaru mimořádná prověrka a dva vojáci základní služby skončili v base. Navíc se u brány neustále prováděly kontroly. Nehledě na to si Tolik přizval skupinovou podporu v podobě Felixe Ana, Saši Stuse a Volodi Kardašova, abych správně pocítil naléhavost situace. Já jsem byl samozřejmě bez dlouhého přemýšlení pro. Na vrátnici ale zrovna probíhala kontrola. Co s tím? Naštěstí mám dobrodružnou povahu. Navíc Tolik je můj kamarád, ať je to, jak je. Kluci přece žadonili kvůli němu. Tak jsem šel na věc.

Pro začátek jsem potřeboval dvě vojenské čutory ze skladu. Neřekl jsem, proč je chci. Když jsem je dostal, připevnil jsem si je pořádně k opasku a několikrát jsem prošel přes vrátnici, jako že jdu k vedoucímu katedry plukovníku Fedorovovi. Párkrát mě kontrolovali, přesněji řečeno prověřovali, co mám v čutorách. Ty byly prázdné! Mezi strážnými se začalo povídat, že studentská spojka je asi magor – tahá dvě prázdné čutory! Když jsem procházel potřetí, naplnil jsem v Plotnikovu ty flašky „Stoličnou“, a zase pěkně přes bránu. Služba spíš jen ze zvyku, prý co mám těch čutorách? A já jim odpovídám: „Stoličnou.“ Jen se uchechtli a povídají: „Jdi už a neoblbuj nás!“ Takže tahle etapa úkolu byla splněná a kluci byli spokojení.

V noci po večerce se sešli u Felixe ve stanu všichni účastníci zapíjení frček: Felix, Sáša, Voloďa, Tolik a já. A hned tu bylo další dilema: jak to pití rozdělit? Na útvaru jsme měli jenom plechové hrnky a v čutoře nebylo vidět, kolik se odlilo. Plecháčky byly pro nás nezvyklou objemovou jednotkou. To všechno navíc probíhalo za šera, protože ve stanech jsme neměli světlo. Já jsem někde slyšel, že z lahve se při rozlévání do sklenic či jiných nádob ozývají zvuky hydraulických úderů o dno. Znějí jako žbluňknutí a takových žbluňků je prý přesně dvacet jedna. Hned jsem taky tu moudrost vyklopil. Všichni souhlasili, až na Kardaše, který do mě rýpal, že akorát pletu lidem hlavu. Kluci ho okřikovali, aby dal pokoj, ale on ne a ne přestat. Většina ale byla pro, a tak jsme začali nalévat vodku z čutory do plecháčků a počítali žbluňky! Povýšení bylo zapito! Od té chvíle mohl Tolik nosit svoje frčky se vší hrdostí. Všichni byli spokojení, ale Kardaš na mě do konce vojenského cvičení vrčel. Proč? To nevím.





5 září 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060443

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions