Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 9. Tolik a Vagram

Kemerovský potravinový sklad „Gastronom“ se nachází na půl cesty mezi Kemerovem a dolem „Jagunovská“. V Jagunovce bydlela moje babička. A tak jednou zkraje podzimu, nejspíš v září, jsem jel od babičky a autobusem č. 8 jsem projížděl kolem „Gastronomu“. Čas od času jsem si tam přivydělával a měl jsem zkušenosti, jak to tam chodí. Když jsem uviděl blízko skladů několik vagónů s chladicím zařízením, došlo mi, že přišel nějaký nový náklad a budou shánět brigádníky na vykládání vagónů. Dlouho jsem nepřemýšlel. Vystoupil jsem na zastávce a zjistil, že jsou tam 3 vagóny s hroznovým vínem a že je třeba všechno přeložit do jiných vagónů. Ty pak budou hrozny rozvážet do celého kraje. Zjistil jsem také to hlavní – že žádné brigádníky na vykládku ještě nemají. Pokaždé to dělali stejně: zatelefonovali na kolej a lákali studenty na brigádu. Vynasnažil jsem se přesvědčit úředníky ve skladech, aby tentokrát neobtelefonovávali studentská obydlí a nikdo nehledali. Slíbil jsem jim, že zajedu pro kamarády a že vyložíme všechny tři vagóny sami. Je to možná divné, ale uvěřili mi.

V těch dobách ještě nebyly žádné mobilní telefony, a tak jsem odjel tak rychle, jak mi to dovolila městská hromadná doprava. Musel jsem posbírat brigádnickou partu. Už po cestě jsem se rozhodl zajet za Tolikem Lopatinem a Vagramem Agadžaňanem, kteří tehdy bydleli spolu. Oba byli udělaní a měli páru. Ukázalo se, že Tolik i Vagram byli zrovna doma. Radostně souhlasili s nabízenou prací. Tím spíš, že (jak jsem už zjistil ve skladech) za každý vyložený vagón nám slibovali po 150 rublech. Bylo to v dobách, kdy jste se za 50 kopějek mohli naobědvat ve studentské jídelně. Dobře jsme věděli, že nás stejně berou na hůl, přestože nám platí „takové peníze“. Popadli jsme proto Tolikův obrovský kufr z překližky, abychom si nějaké hrozny mohli odnést domů. Jistě, v jazyce právnickém se to nazývalo rozkrádání socialistického majetku a tomu odpovídal příslušný paragraf trestního zákona. O tom jsme však tehdy nepřemýšleli. Neměli jsme z toho ještě rozum.

Dál už jen stenograficky: Přijeli jsme na místo, všechno jsme vyložili, pracovali jsme celou noc, ráno se celé tělo třáslo únavou, ale my jsme byli spokojení. Když se skladnice v noci na chvíli vzdálila, naplnili jsme kufr těmi nejkrásnějšími hrozny. Chutnaly báječně! Přečetli jsme si, že to je jakýsi muškát. Ráno každý z nás dostal slíbených 150 rublů. S kufrem plným hroznového vína, autobusem číslo 8, a pak ještě tramvají číslo 3 jsme přijeli do Kirovské čtvrti, kde v Sevastopolské ulici kluci bydleli. Já jsem u nich nakonec zůstal taky. Přestože jsem bydlel hned vedle, neměl jsem už sílu dojít domů.

Tenhle příběh ale není o tom, jak jsme údernicky pracovali a jak jsme se octli na šikmé ploše zákona ohledně rozkrádání socialistického majetku. To nejzajímavější teprve následovalo. Když jsme se probudili, koukali jsme na hromadu hroznů, kterou jsme přitáhli ze skladů. Víno bylo excelentní. Co ale dělat s takovým množstvím? Sníst to všechno jenom ve třech bylo zcela nereálné. Tak jsme se rozhodli, že to, co nesníme, prodáme. Nedělali jsme si z toho těžkou hlavu a rozhodli jsme se prodávat víno přímo v našem dvoře s tím, že budeme říkat, že Vagram dostal velkou zásilku z Arménie. Náš obchod byl čilý, protože jsme každému dávali ještě přívažek. Ty hrozny byly opravdu prvotřídní. Neuplynula ani hodina a už jsme měli vyprodáno! Ještě jsme na tom vydělali asi stovku. Spokojeně jsme si rozdělili tržbu a život šel dál. Na svůj obchodní počin jsme rychle zapomněli.

Asi o tři dny později se v Kemerovu na každém rohu prodávaly muškátové hrozny za rubl padesát. Jenže my jsme předtím prodávaly ty samé hrozny po pěti rublech! To byl docela průšvih. Naši zákazníci, kteří si šťastně odnášeli domů přesladký úlovek, začali Vagramovi i Tolikovi nadávat pěkně od plic! Hochům na as zhořkl život. Měli jsme velké štěstí, že naše obchodní aktivity unikly pozornosti kompetentních orgánů. Od té doby jsme už práci ve skladech nehledali.

4 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040373

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions