Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 90. Ještě to není to pravé

Na otázku, co se vlastně odehrává na prknech divadla, odpovídá Michail Zadornov: „Esej!“ Své výtvory nazývá esejemi, protože nikdo vlastně neví, co esej je. Víc než Michail Zadornov, se mi ale líbí „Strejda Míša“, což není ode mne familiárnost, ale naopak úcta k jeho moudrosti, skrývaná za záclonkou humoru. Ostatně on tak sám sebe nazýval.

Tak to je celý Michail Nikolajevič, promiňte, „Strejda Míša“. On si klidně může dovolit, něco takového o sobě psát, nebo i říkat. Ale co můžu říkat já, když jsem začal psát ani ne před půl rokem a své výplody jsem nazval „Eseje“. Teď jsem připraven napsat půlroční bilanci nad vykonanou prací. Bez dlouhých vytáček se poctivě přiznávám, že všechny moje eseje, jsou jako štěně toulavého voříška, který se přidal ke smečce stejně takových, jako je on. Pozorný čtenář však jistě najde v mých slovních výlevech alespoň nějaké ty elementy filosofie, nebo snad rozpozná moje usilovné snažení o ni, o tu filosofii. Neujdou mu ani moje deníková přiznání, která bych od sebe ani nečekal, jako v té anekdotě o holčině z vyšší dívčí, která přijde ke zpovědi, ale nechce říct pravdu, nicméně pořád bez souvislostí mumlá, že zhřešila.

Nu, a nikdo rozumný si určitě nepomyslí, že to, co píšu, je snad nějaká hodnotná novela. V krajním případě lze v mých esejích najít i něco beletristického. Chtěl bych vám, milí čtenáři, něco upřímně říct, a upřímnost je tady na místě zvláště proto, že takové skvělé výročí, jakým je půlrok tvůrčí práce, nepřipouští nic jiného. Tak tedy to, co píšu, se mi líbí! Je pochopitelné, že se mi něco líbí víc, něco méně. Líbí se mi psát eseje. Těší mě, jak mohu neuvěřitelně pružně nakládat s námětem. A mám-li vám nalít čistého vína , tak nejednou se opakovalo toto: Už jsem měl hotový syžet, ne na papíru, ale v hlavě. Promýšlel jsem ho, vystavěl, srovnal a uhladil. Líbil se mi a já jsem byl spokojený. Když jsem si pak sedl k počítači, abych ty myšlenky zafixoval vypsáním do textu, sotva začnu psát, vidím, že mě něco unáší od mé původní sestavené verze zcela jinam. Nejzajímavější na tom je, že nová varianta se mi také líbí. Ti z vás, kteří byli na trhu, kde se prodávají psy, určitě viděli roztomilá tlusťoučká štěňátka, jak aktivně projevují radost ze života. A nakonec se ukázalo, že jsou to obyčejní „voříšci“. Tak tahle pouliční směs, nebo také psí bastardi, se lehčeji a snadněji přizpůsobuje podmínkám, než psi s kvalitním rodokmenem. Připadá mi, že moji nynější čtenáři mi odpouštějí množství prohřešků v literárním plánu. Postřehl jsem, že mezi nimi už je hodně těch, kteří ani nebyli mými spolužáky.

Mí spolužáci mě znají z dob našich studií a sami také v esejích figurují. Ale co na to říkají ostatní čtenáři? Těžko říct. Možná si myslí něco ve smyslu: „Co bychom po něm chtěli? Vždyť on přece nepíše žádné povídky a novely.“ Každopádně ohlasy v návštěvní knize jsou v drtivé většině pozitivní. Nikterak se nechci přeceňovat, ale dovolím si doufat, že jsem v esejích vystihl optimální proporce spojením životní opravdovosti, která má charakter deníkový, a myšlenkového zobecnění, jehož kořeny vycházejí z mé osobní životní filosofie. „Mé“ v tom smyslu, že ji vnímám jako obraznou konkrétnost a plasticitu, která vychází samozřejmě z literatury.

Neobjevím Ameriku, když přiznám svou tvůrčí a také duševní slabinu. No řekněte, jaký normální a psychicky zdravý člověk jen tak z ničeho nic začne psát? Navíc ne jen tak obyčejně psát do šuplíku, ale pustí se do psaní esejí! Přiznávám se jako u zpovědi, že nemám dostatek talentu ani k filosofii, ani k uměleckému vyjadřování. A tak nejsem zatím schopen vytvořit něco mimořádného, ukončeného a užitečného, jako třeba román, povídku, nebo alespoň krátkou historku. Moc se mi líbí slova, která řekl Michel de Montaigne, protože jsou mi velmi blízká duchem i podstatou:


A nechť mě třeba obviní z přílišné smělosti, já krotce a úslužně přijmu všechny výtky na svou adresu a budu pokračovat v psaní a možná, že mi Bůh pomůže vytvořit něco skutečně dobrého, protože to, co zatím píšu, ještě není to pravé. Michel de Montaigne: O knihách

Toto jsou slova zakladatele žánru esejí. Je ovšem hrozné, říkat něco takového o sobě. Je to ale myšleno tak, že můj názor na nějaké jevy, události nebo věci, vůbec není mírou těchto jevů, událostí nebo věcí! Můj názor má pouze čtenářům vysvětlit, v jaké míře nebo jak vůbec nahlížím na tyto jevy, události a věci já osobně. V závěru svého bilancování nad půlroční tvůrčí cestou mohu narovinu prohlásit: Ještě to není to pravé!

5 prosinec 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202080509

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu