Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 96. POPA

O Žeňovi Romašovovi se píše vždycky snadno. Ať začneme vzpomínat na jakýkoli úsek ze studentského života, vždycky tam bude Žeňa nějak figurovat. Buď jako aktér, nebo v krajním případě alespoň jako účastník. Nedokázal by jen tak někde pasivně přihlížet. Jeho horkokrevná nátura mu to nedovolovala. A právě události, o kterých vám teď chci vyprávět, se v žádném případě nemohly obejít právě bez něho.



Uskutečnilo se následující: Někdy ve třetím ročníku jsme v naší skupině utvořili tajné společenství. Jeho členem se ale nemohl stát každý. Aby byl někdo přijat do spolku, musel se o to nějakým způsobem zasloužit. Naše skupina se od těch ostatních na lékařské fakultě odlišovala tím, že u nás studovali převážně kluci. A ne tak ledajací kluci, ale opravdoví pohlední chlapi. Vždyť těžko může někdo popřít, že by Akraša Bljacher nebyl krasavec. Proto mu také přezdívali „zrzavý donchuán“. A když k tomu připočítáte, že byl společensky velmi obratný a znal horu anekdot, tak si jistě umíte představit, že by se dal v jakékoli společnosti jen těžko přehlédnout. No a Vagram Agadžaňan? Vysoký, statné tělo, sympatická tvář a navíc záměrně zdůrazňovaný kavkazský akcent. Dokázal být originálním společníkem u každého stolu. A co Žeňa a Sáša Salmajer? Dá se říct, že naši hoši budili zaslouženou pozornost ve skupinách, kde bylY dívky v převaze a mladých mužů se jaksi nedostávalo. A tyto dívčí skupiny zvaly naše kluky na večírky, pořádané při nejrůznějších příležitostech. Mohly to být něčí narozeniny, ukončené zkoušky, hotové zápočty atd. Bylo pravidlem, že se na takových večírcích přihodilo vždycky něco zajímavého a vzrušujícího. A my jsme se mezi sebou domluvili, že si budeme vzájemně takové historky sdělovat. Ba co víc, pořádně je převyprávíme. Nikomu nešlo o to zapsat jen nějaký obyčejný záznam. A tehdy Žeňa dostal nápad vytvořit v naší skupině onen tajný spolek a nazvat ho „POPA“ (česky ZADEK), což po rozšifrování znamenalo „Podpolní Organizace Pijanů a Alkoholiků“. Tehdy jsme si ještě neuvědomovali plný význam slova „alkoholik“, ale to slovo se nám líbilo a vztahovali jsme ho na sebe bez jakýchkoli postranních úmyslů.



Je pravdou, že od začátku až do rozpadu našeho spolku se názory na název dost různily. My s Vagramem jsme si mysleli, že lepší a v každém případě zvučnější by bylo místo „podpolní organizace pijanů a alkoholiků“ používat název „Žalostná Organizace Pijáků a Alkoholiků“ (v tomto případě by to slovo znamenalo „prdel“, prosím za prominutí), protože v těch dobách naše zkušenosti s alkoholem nebyly nikterak bohaté a daly se označit spíše jako žalostné. Námi prosazovaná zkratka by pochopitelně zněla mnohem výrazněji, než pouhá „POPA“, ale octli jsme se s Vagramem v menšině. Dalšími členy skupiny byli Žeňa Romašov, Arkaša Blajcher a Olja Pticinová (skutečně mezi nás patřila i dívka), a ti všichni byli proti novému názvu. Můj a Vagramův nápad jim nekonvenoval.



V restauraci „Kuzbass“ nebo v pozdějších dobách v kavárně „Sovremennik“ jsme trávili bezpočet hodin probíráním a přetřásáním téhle otázky z jedné i z druhé strany. Na těchto společných schůzích našeho spolku jsme si vymýšleli různé pádné důvody pro a proti a pronášeli je v podobě nejrůznějších přípitků.



Přesto jsme však nedosáhli konsenzu. Já jsem s Vagramem dokonce vymyslel lest. Už v této době, kdy komunistická ideologie existovala jen jako ústní folklór, jsme se demokraticky podřizovali většině. Na druhou stranu jsme ale využívali demokratického práva říkat svůj názor a uplatňovat ho všemi zákonnými způsoby. Tak jsme tedy s Vagramem vymysleli zákeřný plán. Naše schůzky se konaly v restauraci nebo na nějakých jiných místech. A na tyto schůzky jsme začali zvát i nečleny komunity. Snažili jsme se je přimět k tomu, aby vyjádřili svůj názor na název. A bylo příznačné, že „žalostná organizace“ a příslušná abreviatura měly u pozvaných větší úspěch.



Darebák Žeňka nebyl tak úplně proti tomu, abychom zvali nečleny, ale kategoricky vystupoval proti přejmenování skupiny. Také nesouhlasil s tím, abychom nečleny zasvěcovali do vnitřních záležitostí spolku. V tom byl docela zabýčený, zato my s Vagramem jsme chtěli, aby o naší „POPĚ“ věděli na lékařské fakultě všichni. Svoje zprávičky o mejdanech jsme si nepředávali na seminářích, ale na přednáškách. Byl jsem z nějakého důvodu stoprocentně přesvědčen, že bude všechny zajímat, co na těch lístcích je. Nepamatuji si obsah všech našich drbů na sto procent, ale ty nejvýraznější mi v paměti utkvěly. Namohu vám ale prozradit, co jsme tam o ostatních psali. To je soukromá záležitost. Psali jsme to pochopitelně s lehkou nadsázkou, abychom se trochu vyvýšili nad ostatní. Na každý pád na sebe otevřeně přiznávám, že jsem si s chutí vymýšlel. Ne, nelhal jsem. Jenom si trošku přidával. Bral jsem to jako dobré koření. Jídlo se dá jíst i bez něho, ale když je okořeněné, chutná daleko lépe. Vagram si také trochu vymýšlel, zato Žeňka nikdy. Když mě přistihl při lži, neustále do mě rýpal. Vždyť právě kvůli jeho tvrdohlavosti se ale „podpolní organizace pijanů a alkoholiků“ po ukončení našich studií v roce 1972 rozpadla. Jen si představte, jaký efektní název by měla tahle esej, kdyby se ta abreviatura názvu doopravdy změnila!

7 leden 2012

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202081701

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu