Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 27. Delikátnost

Když už jsem se dal na vojnu, tak musím bojovat. Pro začátek jsem se rozhodl zasurfovat po internetu, abych lépe vysvětlil, o čem vlastně bude řeč. Ke slovu delikátnost jsem našel haldu synonym, např. taktnost, zdvořilost, mírnost, uctivost a choulostivost. Ale pouze dvě antonyma – hrubost a hulvátství. Takže bude záležet na vašem úsudku, o jakou delikátnost půjde v následujících případech.

Obzvlášť dobře dělal „lobio“. Nikdy nedával vařit fazole hned. Nejdřív musely být namočené ve studené vodě, kterou často měnil. To trvalo alespoň 12 hodin. Teprve potom je začínal vařit. Fazole se mohou osolit už na začátku vaření, ale on to tak nedělal. Solil je až těsně před dovařením, přičemž moment, kdy házel do hrnce sůl, se vyznačoval určitými specifickými příznaky, kterým jsme my ostatní příliš nerozuměli. Vždycky jsem mu chtěl říct, že je mistr vařečky, nebo kuchař kouzelník. Ve chvílích, kdy vařil, byl úžasný. Mám podezření, že svou Tamaru okouzlil právě při takovýchto chvílích. Jejich láska přetrvala doposud. Teď se ale vrátíme k vaření „lobia“.
Tolik vždycky říkal, že čerstvé bylinky nemohou nic pokazit, a proto dával do „lobia“ všechno, co měl po ruce. Tehdy to býval kopr, petrželka a cibulová nať. Dnes by ještě přidal k fazolím trochu pórku a pažitky. Potom rozdupl pár vlašských ořechů. Dlouho s nimi kouzlil, prohlížel je a očichával. Na mou zvědavou otázku odpověděl: „Jeden ztuchlý ořech dokáže zkazit celé jídlo.“ Když očichal všechny ořechy, opékal je pomalu na oleji. Opečené ořechy Tolik rozdělil na dvě polovičky. Jednu část rozdrtil a druhou prakticky roztloukl. Přidal to všechno k fazolím a bylinkám a pořádně to všechno zamíchal. Jeho pohyby pří míchání byly velmi osobité. Kroužil vařečkou pomalu a rovnoměrně. Poslední ingrediencí, kterou přidával, byla obyčejná cibule. Mohl ji docela obyčejně nakrájet na kolečka. To on ale neudělal. Krájel cibuli na kostičky, smažil ji na másle, až zesklovatěla, a teprve tehdy do ní přidal šťávu z citrónu. Musela se ještě pár minut dusit pod pokličkou, a teprve potom ji promíchal s fazolemi.
Ještě dnes, když píšu tyhle řádky, se mi sbíhají sliny. Tolik nám nikdy nedával „lobio“ hned po uvaření. Museli jsme si minimálně půlhodinku počkat. Proč to vlastně tak podrobně opisuju? Je to proto, že chci delikátně přejít k hlavní části vyprávění. Jistě už vám došlo, že Tolik Lopatin dělal z vaření fazolí přímo obřad. A tak tedy jednou, to už Tolik ani Vagram nebydleli na Sevastopolské, ale pokud mne paměť neklame, tak někde blízko koleje č. 6. Jejich bytná jim slavnostně oznámila, že je zve na fazolovou polévku. Já jsem u toho tehdy nebyl a znám ten příběh pouze z Tolikova a Vagramova vyprávění.

Další epizoda z našeho studentského života také hovoří o delikátnosti. Delikátní je i samo téma, které se tam rozkrývá, a vyžaduje zejména takový přístup. Všechno, co budu nyní popisovat, se přihodilo na katedře soudní medicíny. Náš cyklus přednášek tam tehdy vedl V. A. Šakul. Aby mohl člověk vůbec dělat dennodenně soudní lékařství řadu let, musí se pro toto povolání narodit, čili musí to mít v genech. Uvedu jen jednu epizodu, po které jsem si řekl, že soudním lékařem nikdy nebudu. Dá se říct, že nejsem štítivý, ale jednou jsme při výuce pitvali nějakého muže. Bylo to na jaře. Byla přítomna celá skupina. Pitvu prováděl sám Šakul a my jsme stáli kolem a pasivně přihlíželi. Když však začal pitvat žaludek, po místnosti se rozšířila taková „vůně“, že z toho celá skupina „hodila šavli“. Prosím za prominutí za tu nedelikátnost. Zemřelý pil před smrtí oblíbené víno tehdejších alkoholiků „Solncedar“ a zajídal ho česnekem hadím!

Rozřehtali jsme se na celé kolo! Šakul pleskal dlaněmi o desku stolu a smál se, až zlehka poskakoval na židli. Vagram Agadžaňan a Marik Golubkov se sesuli ze židlí, seděli na podlaze a svíjeli se smíchem. Olja Pticynová a Sáška Salmajer se obejmuli a řičeli smíchem. Slzy se jim doslova hrnuly proudem. Je jasné, že gelotologie takový projev smíchu ještě nezažila! Jenom Žeňka se nesmál. Snažil se chudák všechny překřičet a uvést na pravou míru, že tato dívka byla na expertíze u „Baby Ljuby“ (L. A. Rešetovová). Copak ho ale někdo poslouchal? Dokonce i my, kteří jsme sice stáli na chodbě za dveřmi, ale všechno jsme dobře slyšeli, jsme se svíjeli se v křečích. Krátce řečeno, po výkonu Ženi byl konec všemu zkoušení. Vybrali jsme indexy, řekli jsme, jakou známku kdo potřebuje, a podle toho nám Šakul napsal „výborně“ nebo „dobře“. Žeňa dostal jedničku! Tuhle zkoušku jsme pak zapíjeli v restauraci „Kuzbass“.

U nás v pokoji jsme se sešli všichni čtyři. Každý z nás byl ale v jiné kondici. Zaujalo nás, že si Žora Černobaj přihnul a spal ve své posteli. Byli jsme plní zážitků a vyprávěli jsme si, jak jsme strávili den. Žora chrápal, jako když řeže pilou, až nám začalo být líto ostatních spolubydlících. Společně ve třech – já, Kolja a Žeňka, jsme ho s obrovským úsilím (Žora vážil sto padesát kilo) vynesli spolu s postelí na dámské WC. No a co? Vždyť se slavil svátek žen! Musím po pravdě přiznat, že jsme si až do konce akce počínali delikátně. Když jsme ze všech sil táhli Žoru po chodbě na druhý konec koleje, někteří dobráci navrhovali, abychom ho svlékli donaha, což jsme ale z kolegiality zavrhli. Jediné, co jsme mu provedli, bylo to, že jsme ho přivázali prostěradlem k posteli. Nejspíš proto, aby na záchodě z té postele nevypadl. Co však bylo pro Žoru nějaké prostěradlo? Rozerval ho už po čtyřech hodinách spánku.

Takže „čo bolo, to bolo“ a slova z písně nevyhodíš.
16 července 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050378
k obsahu ↑